Inspirativní ženy mého města - Šárka Bartoníčková aneb Ottolenghi v sukni

   Když jsem přišla k Šárce na focení, měla na stole připravenou snídani. Brzy ráno upečené housky, její voňavá marmeláda z léta, káva, černý čaj... prostřené pro nás dvě. Pohoda, útulno, chuť hned se pustit do jídla a užít si to.
   To potká každého, kdo se k ní někdy dostane. Její degustační večery jsou během pár minut vyprodané, termíny pro oslavy a svatby na rok zarezervované. Šárka vaří vše sama, k ruce má pár lidí, kteří jí pomáhají s většími akcemi a podporou je jí rodina, kterou ráda zaměstnává.
   S manželem už 20 let úspěšně provozují v Brandýse nad Labem Vinotéku u zámku. Před třemi lety si splnila další svůj sen. Přímo v centru města Bartoníčkovi zrekonstruovali starý areál sběrných surovin. Dnes se sem spousta (nejen) místních snaží dostat do vyhlášeného degustačního centra, které si nese příhodný název - Sběrky.

   Pro každou inspirativní ženu mám připravených 22 otázek. Prvních 19 posílám předem a na poslední 3 se ptám až během focení. A takto odpovídala gurmánská jistota našeho města.

Jak jsi žila jako dítě?
Měla jsem klasické veselé dětství, kdy jsme volný čas trávili venku hraním vybíjené, sportem, touláním v kukuřičném poli, na chatě, koupáním v rybníku.

Čím jsi chtěla být jako malá?
Chtěla jsem být zahradnice! Moc mě bavilo se starat o rostlinky na zahradě i o květiny doma. A tohle přání se mi tedy splnilo, jen jsem se časem lehce odklonila:)

Co tě v životě formovalo?
Na základní škole to byla paní učitelka přírodopisu, která nás tento předmět tak dobře vyučovala. Proto směr mého vzdělání byl jasný.

Co bys vzkázala svému 16ti letému já?
Dobře sis tento čas užila. Bohužel srovnávám s mými dětmi, které tyto roky prožily v karanténě zavřené doma u počítače bez kamarádů, exkurzí, praxe a zábavy..

Která vlastnost je pro tebe typická?
Asi rychlost.

Lituješ některého z tvých rozhodnutí?
Ne.

Na co jsi hrdá?
Na rodinu a vybudovanou firmu.

Kdo je pro tebe velkou inspirací?
Momentálně jsou to řemeslní pekaři.

Vnímáš, že jsi pro ostatní inspirativní?
V pečení a vaření to trochu vnímám, často totiž v tomto směru někomu radím.

Jaké je tvoje oblíbené motto?
Co tě nezabije, to tě posílí.

Co tě položilo a co zase zvedlo?
Přemíra práce mě jednou skoro položila a zvedlo mne pak kontrolované množství práce.

Jaký vzkaz by sis poslala do roku 2033?
Máš v diáři dost volna?

Co máš ráda na našem městě (Brandýs n.L.-Stará Boleslav) a co ti tu chybí?
Mám tu ráda spoustu lidí, zákazníků, přírodu v okolí, to že je možné si vše oběhnout pěšky. Chybí mi tu prodejna zeleniny a ovoce, která tu dříve bývala. Vedl ji manželský pár nejdříve v ulici Ivana Olbrachta, pak se přesunuli více do centra Brandýsa. Moc ráda jsem tam chodila nakupovat. Kdybych neměla co na práci, tohle by mě bavilo - spolu s pekárnou:)

Čím bys byla, pokud bys neděla to, co právě teď?
Já myslím že bych se pořád motala okolo jídla a pití.

Které místo na světě v tobě zanechalo hluboký dojem?
Mám moc ráda majestátnost hor.

Za koho (za co) by ses bila do posledního dechu?
Za rodinu

Čeho se nejvíce bojíš?
Zla, nudy a špatné nálady.

Jak se dobíjíš? Kde jsou tvoje zdroje energie?
Dobíjím se lidmi okolo sebe, se kterými ráda pracuji a i odpočívám.

Jaký sen si ještě chceš splnit?
Postavit si tu pec na pečení chleba.

Říkala jsi mi, že ses narodila v Praze, ale z velkého města jsi chtěla utéct, co nejdříve to půjde. Jak ses tedy ocitla v Brandýse n. L.- St.B.?
Jednou jsme s Davidem jeli z prohlídky domu v Lysé. Hledali jsme místo k žití kousek od Prahy. Když jsme projížděli Brandýsem, David si povzdechl, že nejlepší by to bylo tady, dojezdově do Prahy ideální. A já mu říkám: "Hele, tady je zrovna cedule na prodej". A tak jednoduché to bylo. My to máme v životě hodně o náhodách.

Skvěle vaříš, indickou, izraelskou, francouzskou, italskou i českou kuchyni. Jaké jídlo bys uvařila, když bys chtěla někoho opravdu pohostit a odprezentovat se?
Hovězí po burgundsku, to se dá hodně vyšperkovat. S mojí bagetou. Miluju flambování a burgundské flambuji vždy na výborném koňaku.

Kdyby tě mohl pozvat jeden ze světových kuchařů k sobě a ty bys s ním mohla na chvíli pracovat, kdo by to měl být?
Michal Roux. Je to francouzský kuchař, od kterého mám kuchařku a ty recepty neskutečně sedí. Ale nevím, jestli ještě žije, tak raději Yotan Ottolenghi, protože vaří hodně  a skvěle ze zeleniny a to mám moc ráda.