Inspirativní ženy mého města - Iva Filípková. I ten nejmenší dílek je součástí celku.

  

   Ivu jsem fotila přímo v Matýsku. V rodinném centru, které v roce 2020 oslavilo již 25 let jeho fungování v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi. Děti šly zrovna po obědě spát a v Matýsku byl úplný klid. Chtěla jsem zachytit atmosféru školky, Ivy lásku ke sportu a týmového ducha, který z ní přímo sálá.
   Iva neztrácí čas. Byla výborně připravená, skvěle spolupracující a neřešila, že venku je vlezlá zima. Teď je potřeba to vydržet, tak jdeme na to. Za půl hodinky jsme byly hotové a obě spokojené.

   Iva je absolventka Slezské univerzity, Obchodně podnikatelské fakulty a u ekonomiky, managementu a financí zůstala po celý svůj profesní život. Po narození  dětí – dvojčat, se zapojila do aktivit rodinného centra Brandýský Matýsek a společně s jejími kolegyněmi ho rozvíjela do organizace zaměstnávající na menší či větší úvazky na 60 žen. Dětem bude letos 14 a práce ji stále naplňuje, stále přináší nové výzvy a partu bezvadných lidí, se kterými je, podle ní, radost trávit čas.

   Je pro ní důležité, aby se  zaměstnanci Matýska cítili dobře. Iva  své úsilí věnuje především práci dovnitř organizace a administrativě, aby nikoho příliš nezatěžovala. Komunikaci s rodiči a práci s dětmi nechává svým  kolegyním, které jsou prý úžasné. Má ráda sport, a to jak aktivně tak pasivně a hlavně díky svým dětem  znovu podlehla kouzlu volejbalu.

   Pro každou inspirativní ženu mám připravených 22 otázek. Prvních 19 posílám předem a na poslední 3 se ptám až během focení. A takto odpovídala Iva, která je tělem i duší týmová hráčka.

Jak jsi žila jako dítě?
Jako městské dítě v rodinném domku uprostřed černé Ostravy. Vidím se jako vzorná žákyně se samými jedničkami, ale i jako dítě s kamarády na ulici s balónem a na kole.

Čím jsi chtěla být jako malá?
Na nic konkrétního si nevzpomínám, ale nejvíc se mi vybavují hry na školu, takže nejspíš jsem chtěla učit.

Co tě v životě formovalo?
Prostředí, v kterém jsem vyrůstala; z rodiny nejvíce otec, někteří konkrétní učitelé a studium a život na vysoké škole.

Co bys vzkázala svému 16ti letému já?
Buď odvážná, chop se příležitostí, které se Ti nabízí, mysli na sebe a buď spokojená s tím, co děláš.

Která vlastnost je pro tebe typická?
Rychle se rozhoduji, hodně si pamatuji (často bohužel i zbytečnosti), moc plánuji, ale snažím se to odnaučit :-).

Lituješ některého z tvých rozhodnutí?
Ano, souvisí to s tím, že nemám dost odvahy ke změnám. Na druhou stranu teprve čas mnohdy ukázal, že to, co vypadalo jako špatné rozhodnutí, bylo nakonec to nejlepší.

Na co jsi hrdá?
Na své děti, na svého manžela a na to co jsme s kolegyněmi v našem městě vybudovali.

Kdo je pro tebe velkou inspirací?
Moje děti, které již dlouho formují můj soukromý i pracovní život.

Vnímáš, že jsi pro ostatní inspirativní?
Vůbec si to nepřipouštím, ale pár pochval už jsem v životě slyšela :-).

Jaké je tvoje oblíbené motto?
I ten nejmenší dílek je součástí celku anebo tým je silný jako jeho nejslabší článek.

Co tě položilo a co zase zvedlo?
Prožila jsem pár těžkých období, z nichž mě vyléčili přátelé a čas.

Jaký vzkaz by sis poslala do roku 2033?
Buď odvážnější, vyzkoušej, co chceš zkusit, navštiv místa, která chceš navštívit a i nadále buď spokojená s tím, co děláš.

Co máš ráda na našem městě (Brandýs n.L.-Stará Boleslav) a co ti tu chybí?
Vyhovuje mi velikost města, ve kterém žiju 17 let, mám ráda Panskou zahradu, Labe, historii, žije to tady akcemi a kulturou, ale chybí mi sportovní hala a veřejné multifunkční hřiště včetně (beach)volejbalových kurtů.

Čím bys byla, pokud bys neděla to, co právě teď?
Sportovním komentátorem :-).

Které místo na světě v tobě zanechalo hluboký dojem?
Nový Zéland.

Za koho (za co) by ses bila do posledního dechu?
Za svou rodinu.

Čeho se nejvíce bojíš?
Bílých plášťů.

Jak se dobíjíš? Kde jsou tvoje zdroje energie?
Procházkami se psem, během, volejbalem dětí a fanděním. A v práci mě dobíjí spokojení rodiče.

Jaký sen si ještě chceš splnit?
Vrátit se na Nový Zéland, tentokrát s dětmi

Jaká fyzická výzva tě nejvíc děsí?
Děsí mě jakákoliv fyzická výzva spojená s výškami, které fakt nemám ráda a může to být i výšlap na rozhlednu, natož třeba bungee-jumping.

S jakým sportovním komentátorem bys chtěla komentovat závod/utkání/zápas/jízdu, pokud bys měla příležitost a co by to ideálně mělo být?
Tak třeba biatlon, tomu bych mohla i rozumět a není tak rychlý jako volejbal. Oba sporty komentuje Jirka Rejman, tak asi s ním :-).

Co ti dodává naději v nejobtížnějších životních okamžicích?
Po každé noci zase přijde den, a to i v přeneseném významu.